Osud...

Tenhle příběh je z doby, kdy jsem začínala jezdit na koni.
Není smyšlený a bohužel jsem všechny věci z příběhu opravdu zažila.

Pozn.Na obrázku je opravdu kůň z příběhu...

Je to už pár let zpět, co jsem začala jezdit na koni. Ke koním mě to táhlo už odmala, ale neměla jsem moc příležitostí jezdit. Až před pár lety začala moje nelepší kamarádka chodit na koně kousek od našeho bydliště. Přemluvila mě ať jdu s ní, a tak to všechno vlastně začalo.
Ježdění mě hrozně chytlo a u koní jsem byla denně. Učila jsem se jezdit na jedné už celkem starší kobylce Českého teplokrevníka(Nivušce). Byla to dobrá "učitelka". Zažila jsem na ní první vyjížďku, první cval. Hrozně jsem jsi ji zamilovala. Po čase jsem už, ale tolik času neměla. Začaly jsme si s kamarádkou brát jiné koně a na Nivušku nezbyl čas.

Dodnes si pamatuju ten osudný víkend. Byla sobota. Vztávala jsem brzo ráno, nasnídala se, vzala si věci na koně a jela pro kamarádku. Pak už jsme si razily cestu do stáje. Jely jsme s kamarádkou rovnou k domu majitelů, který byl na kopci jen několik desítek metrů od stáje. Majitelka stáje nám otevřela a dala úkoly, které jsme měly udělat. Vydaly jsme se tedy do stáje a začaly je plnit. Jedním z úkolů bylo vzít Nivušku na procházku. Jenže jak den utíkal a nám práce neubívala rozhodly jsme se jet alespoň na vyjížďku, s tím že úkoly doděláme zítra. Vešly jsme do výběhu a hned u vchodu stála Nivuška. Přitulila jsem se k ní a zašeptala jí do ucha, že jí dneska aspoň vyhřebelcuju a zapletu hřívu. Odešla jsem od ní pro koně a jela na vyjížďku. Bohužel se nám vyjížďka trochu protáhla a já na Nivku neměla čas, tak jsem alespoň při nasedání na kolo na ni zakřičela, že zítra se jí budu věnovat celý den a odjela jsem. Ještě teď  po těch letech mám stále před sebou ten její smutný výraz.
Druhý den jsem vtávala o trochu později. Jela jsem pro kamarádku a opět jsme jeli do stáje. Tam bylo po ránu neobvykle mnoho lidí. Všichni měli jen takové divné výrazy a byla tam i majitelka, která měla ubrečené oči. Já ani kamarádka jsme nechápaly o co jde, až když k nám majitelka stáje přišla a s rozechvělým hlasem nám oznámila, že Nivuška umřela. Nevěřila jsem tomu, ale i tak se mi po obličeji koulely slzy. Kamarádka mě objala a řekla: "Teď je Nivuška na lepším místě tak nebreč." Celý den jsme pak mlčky strávily ve stáji. Ani jezdit jsme nešly. Když už jsme odjížděly, ještě naposledy jsem se ohlédla do výběhu, kde před tím stála Nivuška.
Nikdy si neodpustím, že jsem se s ní nerozloučila. Navždy bude v mém srdci...

Přidat komentář

Autor:

Text:

Velké množství smajlíků či pouze smajlíky do komentářů nepatří!

Opište tento text:

Komentáře

«   1 2 3

Anketa

Odkazy

Grafika Howrse FB fansite Vše o Howrse Howrse Tým CZ Howrse kreativně NIB chov My a Howrse PrezentaceHowrse Kódator

HTML KÓD INFO O WEBU